banir

variante(s): bannir

1. v.

a. 'bannir, exiler, chasser [qn]'

T: BerHospJeanrJoies 24,3 (‑nn‑)

L: ArbBatBartschKChr 429,34; MacPrGL 151,400 (‑nn‑)

D: 1395 ⊂ Pans3; CoutDaxLNoirDaxA 85,26; CoutDaxLNoirDaxA 86,4

b. 'mettre [qc] sous séquestre'

D: CoutBayDocBayBD 2:662,30; CoutBayDocBayBD 2:663,3 et pass.; ForsBéarnOG FG113; ForsBéarnOG FG212

2. banit p. p. /adj.

a. 'banni, exilé'

L: MacPrGL 53,584; MacPrGL 265,323 (‑nn‑)

D: CoutBayDocBayBD 2:648,34 et pass.; 1418 Saint‑FlourDAOA 140a

b. 'mis sous séquestre'

D: 1252 SouleTGascL 49,13; CoutBayDocBayBD 2:662,33; CoutBayDocBayBD 2:663,5 et pass.; ForsBéarnOG JM257a (B, C, R)

3. n. m.

'banni, exilé'

L: MacPrGL 151,399 (‑nn‑)

D: CoutBayDocBayBD 2:647,27; CoutBayDocBayBD 2:648,24 et pass.

FEW 15/1:65a [*ʙᴀɴɴᴊᴀɴ].

banar, bandir, embanir, forabanir